Jan XVIII. z Alexandrie byl 107. papežem alexandrijským a patriarchou stolce svatého Marka, působil v letech 1769 až 1796. Narodil se jako Josef ve Fayúmu v Egyptě a před svým zvolením za nástupce papeže Marka VII. žil jako mnich v klášteře svatého Antonína. Jeho vedení probíhalo v období významného politického a náboženského tlaku, během kterého udržoval tradice koptské pravoslavné církve a čelil intenzivním výzvám jak od osmanských úřadů, tak od snah o působení římskokatolické církve.
Život a působení
Po jednomyslném zvolení byl vysvěcen v kostele svatého Merkuriáše v Koptské Káhiře. Během svého působení úzce spolupracoval se světským Ibrahimem El-Goharym na obnově různých kostelů a klášterů. Společně se také podíleli na přípravě svaté myroně. Jeho pontifikát byl poznamenán silným osmanským pronásledováním, které zahrnovalo zabavení pokladnice patriarchátu a zvýšení daně džizja, což ho přimělo vyhledat útočiště v úkrytu.
Náboženské výzvy
Zatímco seděl na papežském stolci v kostele svaté Marie v Káhiře, Jan XVIII. čelil diplomatickým snahám papeže Pia VI. o sjednocení východních církví s Římem. Tyto pokusy o ovlivnění koptského postoje se setkaly s teologickou obranou ze strany učenců, jako byl biskup Joseph el-Abbah, který hájil postoj orientálních pravoslavných církví proti nárokům římskokatolické církve.
Úmrtí a odkaz
Po více než dvacet šestileté vládě zemřel v červnu 1796. Byl pohřben v hrobkách patriarchů v kostele svatého Merkuriáše. Po jeho smrti zůstal patriarchální stolec neobsazen téměř čtyři měsíce.