Jan Balicki byl polský katolický kněz a pedagog, který žil v letech 1869–1948. Narodil se ve Staromieściu a stal se vysoce uznávaným kazatelem a akademickým učitelem, který nakonec působil jako rektor semináře. Během svého působení se zaměřil na duchovní formaci budoucích kněží jako zpovědník a duchovní rádce. Byl uznáván pro svou intelektuální hloubku, zejména díky studiu kanonického práva a teologie, a pro jeho přesvědčení, že vědecký výzkum může doplňovat náboženskou víru.
Život a dílo

Po vysvětlce v roce 1892 studoval Balicki v Římě, získal doktorát z teologie a studoval kanonické právo. Po návratu do Polska věnoval velkou část své kariéry výuce dogmatické teologie. Zastával několik vedoucích funkcí v semináři, včetně funkce rektora. I po odchodu do důchodu kvůli zdravotním problémům zůstal aktivní jako duchovní rádce a zpovědník pro seminaristy.
Duchovní učení

Balicki byl hluboký myslitel ohledně vnitřního života a autorem spisu o různých stupních mystické modlitby. Navrhl také sedmistupňový rámec, který měl lidem pomoci duchovně postupovat, a zdůrazňoval vlastnosti jako sebekritiku, radost a oddanost božímu milosrdenství. Jeho spisy byly církví pečlivě přezkoumány, aby se zajistilo, že jsou v souladu s oficiální doktrínou.
Uctívání
V roce 1994 byl prohlášen za ctihodného poté, co bylo zjištěno, že žil s hrdinskými ctnostmi. Po uznání zázraku ho v roce 2002 blahořečil papež Jan Pavel II. Jeho svátek se slaví 15. března, v den výročí jeho smrti. Je vzpomínán jako vzor pro moderní duchovenstvo, což vyjádřil již Karol Wojtyła.
