factograf
CS
Přihlásit se

(1907-1982) francouzský filmový herec, režisér a komik

Jacques Tati

Jacques Tati
Všechna data z infoboxu 9
Rodné jméno
Jacques Tatischeff
Narození
9. října 1907 Le Pecq, Yvelines
Úmrtí
4. listopadu 1982 (ve věku 75 let) Paříž
Místo pohřbení
Starý hřbitov v Saint-Germain-en-Laye
Povolání
filmový herec, herec, filmový režisér, scenárista, komik, filmový producent, mim, televizní herec, režisér, satirik, spisovatel a pantomima
Choť
Micheline Winter(1944–1982)
Děti
Sophie Tatischeff
Rodiče
Georgij Dmitrijevič Tatiščev a Marcelle Claire van Hoof
Významné role
pan Hulot

Jacques Tati (9. října 1907, Le Pecq – 5. listopadu 1982, Paříž), vlastním jménem Jacques Tatischeff, byl francouzský režisér, scenárista, herec a komik.

Život

Tati byl francouzsko-rusko-nizozemsko-italského původu. Jeho otec Georges Emmanuel Tatischeff, narozen roku 1875 v Paříži, byl synem Dmitrije Tatiščeva (rusky Татищев), ruského ambasadora v Paříži, a Francouzky Rose Anathalie Alinquantové. Jeho matka Marcelle Claire van Hoffová byla italsko-nizozemského původu.

Dílo

Jacques Tati v roce 1959
V roce 1959

Jako herec začínal v krátkých filmech, později se rozhodl kromě hraní také režírovat. Jeho režisérským debutem byl krátký film Škola pošťáků v roce 1947, kde vytvořil postavu pošťáka Françoise. Tato postava se objevila také o dva roky později v Tatiho prvním celovečerním filmu Jede, jede poštovský panáček. O čtyři roky později, v roce 1953, přišel Tati s dalším celovečerním filmem Prázdniny pana Hulota, v němž sám ztvárnil hlavní postavu milého pana Hulota (výsl. [ilot]), která ho posléze proslavila po celém světě. V roce 1958 natočil vynikající komedii Můj strýček, která získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Dalším jeho celovečerním filmem bylo Playtime v roce 1967, které ale úspěchu Mého strýčka nedosáhlo. Playtime byl nejnáročnějším a nejnákladnějším Tatiho projektem, který skončil komerčním fiaskem a téměř osobním bankrotem tvůrce.

V roce 1971 se objevil ve snímku Pan Hulot jede na výstavu, ale ani tímto snímkem jeho jemný humor neporazil soudobé dynamické komedie. Naposledy si Tati zahrál v roce 1974 ve filmu Parade. V roce 2008 Česká televize uvedla několik jeho filmů, mj. unikátní restaurovanou verzi filmu Jede, jede poštovský panáček (při restaurování spolupracovali i Tatiho potomci, režisérka Sophie Tatischeffová a producent Pierre Tati) a restaurovaný film Playtime se stopáží 125 minut, blížící se původnímu Tatiho záměru.

Filmografie

Krátké filmy

  • 1932 – Oscar, tenisový šampión (Oscar, champion de tennis) – společně s Jackem Forresterem – herec, scénář, považován za ztracený
  • 1934 – On demande une brute (Hledáme siláka, r. Charles Barrois) – herec, scénář
  • 1935 – Gai Dimanche (Veselá neděle) – společně s Jacquesem Berrem – herec, scénář
  • 1936 – Pěstuj si svou levačku (Soigne ton gauche, r. René Clément) – herec, scénář
  • 1947 – Škola pošťáků (L'École des facteurs) – herec, scénář

Herec

  • 1945 – Sylvie a fantom (Sylvie et le Fantôme, r. Claude Autant-Lara)
  • 1947 – Ďábel v těle (Le Diable au corps de, r. Claude Autant-Lara)
  • 1967 – Večerní škola (Cours nuit, r. Nicolas Tibowski) – krátkometrážní

Celovečerní filmy

Číst dál

V 50 jazycích

Text z Wikipedie, CC BY-SA 4.0 · Zdrojový článek