Izaak ze Spoleta byl syrský poustevník, který se usadil ve Spoletu, aby se vyhnul pronásledování monofyzitů. Po uznání za uzdravení člověka trpícího posedlostí odmítl materiální odměny a zvolil život v samotě. Během svého života jako poustevník měl vizi Panny Marie, která ho inspirovala k založení kláštera na Monte Luco. Proslul schopností rozpoznávat podvodníky a lidi předstírající nemoci.
Život a dílo
Po příjezdu do Itálie žil Izaak jako mnich a asketa. Jeho pověst rostla díky jeho vnímané schopnosti rozlišovat mezi skutečnými trpícími a těmi, kteří předstírali. Po odmítnutí pozemských statků se usadil v poustevně, kde nakonec zorganizoval skupinu poustevníků do formální klášterní komunity na Monte Luco.
Uctívání
Svatý je připomínán v katolické tradici 11. dubna. Jeho život a duchovní vliv byly natolik významné, že byly popsány v kapitole Dialogů svatého Řehoře Velikého. Je stále vzpomínán pro svůj asketismus a roli při založení kláštera na Monte Luco.