Svatá Isidora byla mniška ze 4. století, žijící v klášteře Tabenna v Egyptě. Je známá jako jedna z prvních svatých bláznů pro Krista a žila životem extrémní pokory a zdánlivého šílenství, aby se vyhnula pozemskému uznání. Její spolubratři ji zpočátku považovali za podřadnou a dokonce ji i násilí, ale její duchovní hloubka byla nakonec odhalena ctihodnému poustevníkovi Pitirimovi. Po tomto uznání uprchla ze společenství, aby se vyhnula náhlému vyznamenání, a zmizela z historických záznamů kolem roku 365 n. l.
Klášterní život


Isidora žila v rozsáhlé komunitě žen založené Marií, sestrou Pachomia. Fungovala jako outsiderka, vykonávala nejméněcenější práce v kuchyni a získala si přezdívku „houba kláštera“. Aby ztělesnila moudrost svatého Pavla, předstírala šílenství a žila ze zbytků a špinavé vody. Navzdory tomu, že ji její spolubratři uráželi a fyzicky zneužívali, zůstala tichá a nikdy se nestěžovala, usilovala pouze o to, aby sloužila Bohu prostřednictvím své zdánlivé nerozumnosti.
Uctívání a odkaz

Její svatost byla uznána, když klášter navštívil poustevník Pitirim a vnímal její duchovní velikost. Poté, co si sestry uvědomily její svatost a vyhledaly její odpuštění, Isidora opustila klášter, aby unikla pozornosti. Je uctívána jako vzor pravé moudrosti skrze pokoru. Její svátek se slaví 10. května v jak východní, tak katolické tradici.
