Isaja byl mnichem 11. století žijícím v Kyjevsko-pečerské lávře. Proslul svou neúnavnou prací a oddaností tichu a žil v období přechodu mezi koncem 11. a počátkem 12. století. V pravoslavné tradici je uznáván jako zázračník a svatý stařec. Historické záznamy naznačují, že jeho duchovní síla se projevovala neustálou modlitbou a půstem, díky čemuž si získal pověst člověka, který dokázal překonat démony prostřednictvím svého asketického života.
Život a asketismus

O konkrétních biografických detailech Isajova života se dochovalo jen málo záznamů. Je si především pamatován pro svou tichou zbožnost a neustálou práci, kterou vykonával i ve stáří. V liturgických obřadech je často popisován jako holubí milovník samoty. Jeho duchovní disciplína, charakterizovaná půstem a nepřetržitou modlitbou, byla považována za jeho hlavní cestu k osvícení.
Uctívání a relikvie
Isaja je uctíván jako zázračník, který měl schopnost odvrátit zlé síly. Je často připomínán společně s mnichy Onufriem a Silvestrem, s nimiž měl podle legend sdílet dar odporu proti démonickým útokům. Jeho ostatky se nacházejí v Blízkých jeskyních Kyjevsko-pečerské lávry, konkrétně v podzemní jídelně poblíž relikvií Silvestra.
