Ignác se narodil v Moskvě v roce 1887 v rodině kněze. Po dokončení teologických studií se věnoval mnišskému životu a působil jako učitel a akademický pracovník. Postupně se stal biskupem Belevským a později biskupem Skopinským, působil jako vikář v Ryazanské diecézi. Během svého působení zůstal pevnou oporou patriarchy Tichona a odmítal uznávat reformní církevní směry. Jeho odpor vůči těmto skupinám vedl k několika zatčením a nakonec k mučednické smrti v systému sovětských pracovních táborů v roce 1938.
Život a působení

Po složení mnišských slibů Ignác působil v různých funkcích, včetně duchovního vůdce. Jako biskup založil v Belevě společenství věřících, které mělo podporovat křesťanské morální vzdělávání. Kvůli odmítnutí přijmout vedení reformní církve byl zbaven své funkce a čelil opakovanému pronásledování ze strany sovětských úřadů. Vytrpěl si několik věznění, včetně pobytu ve speciálním táboře Solovky, než byl poslán do Archangelské oblasti.
Smrt a uctívání

Ignác zemřel v únoru 1938 ve vězení v táboře Kuylag v Archangelské oblasti. Ruská pravoslavná církev ho kanonizovala v roce 2002 jako součást shromáždění Nových mučedníků a vyznavačů Ruských. Je uctíván 28. ledna (10. února) a 10. června (23. června) a je zahrnut do shromáždění ryazanských svatých.
