IC 10 je trpasličí nepravidelná hvězdotvorná galaxie v Místní skupině, promítající se do severního souhvězdí Kasiopeji. Ačkoli se nachází jen přibližně 770 kiloparseků od Mléčné dráhy, její studium komplikuje silné mezihvězdné zatemnění v tomto směru. IC 10 je považována za nejbližší příklad hvězdotvorné galaxie v Místní skupině a vykazuje nejvyšší hustotu Wolf‑Rayetových hvězd ze všech jejích členů.
Objev a výzkum
Galaxii objevil americký astronom Lewis Swift 8. října 1887. V roce 1935 rozeznal její extragalaktickou povahu Nicholas U. Mayall, a na členství v Místní skupině následně poukázal Edwin Hubble. Přesné změření vzdálenosti pomocí cefeid potvrdilo tento závěr až v 90. letech 20. století.
Vzdálenost a členství
Moderní měření založená na pozorováních cefeid a tzv. špičky větve červených obrů (TRGB) určují modul vzdálenosti galaxie jako (m−M)0 ≈ 24,27 ± 0,04 mag, což odpovídá vzdálenosti 0,74 ± 0,06 Mpc (přibližně 2,55 milionu světelných let). Novější analýzy založené na SED-fittingu červených veleobrů (RSG) a hluboké fotometrii určují modul vzdálenosti (m−M)_0 ≈ 24,4 mag, což odpovídá vzdálenosti d ≈ 0,77 ± 0,02 Mpc. Tyto hodnoty potvrzují, že IC 10 patří k nejbližším satelitům M31 a je pravděpodobně členem její skupiny.
Hvězdotvorná aktivita
IC 10 vykazuje rychlost tvorby hvězd, která je znatelně vyšší než dříve uváděných 0,05–0,08 M⊙/rok, odvozených z H‑α emisí a rádiových toků. Optický monitoring dlouhoperiodických proměnných hvězd ukázal, že v centru galaxie se aktuální rychlost tvorby hvězd pohybuje kolem 0,32 M⊙/rok. Analýza založená na proložení spektrální energetické distribuce (SED) v datech z mise Euclid naznačuje ještě vyšší odhad 0,7–1,15 M⊙/rok. Tyto výsledky potvrzují, že IC 10 se nachází ve fázi intenzivní tvorby hvězd. Potvrzeno bylo nejméně 29 Wolf‑Rayetových hvězd, což představuje rekordní hustotu asi 5 hvězd na čtvereční kiloparsek v rámci Místní skupiny.
Plyn a prach
Rádiová mapa HI ukazuje rozsáhlou obálku neutrálního vodíku o rozměrech až 70′ × 80′ – mnohem větší než optický disk galaxie. Submilimetrová pozorování ukazují nedostatek malých prachových zrn, patrně v důsledku destrukce intenzivním ultrafialovým zářením.
Struktura a dynamika
Pozorování ukazují, že optický disk galaxie a vnější plynná obálka rotují opačnými směry (tzv. protichůdná rotace), což může být důsledkem dávné galaktické interakce nebo pohlcení materiálu z okolního prostoru.
