Hugo z Cluny byl významným benediktinským opatem, který vedl kluniacký řád od roku 1049 do roku 1109. Narodil se do šlechtické rodiny v Burgundsku, do noviciátu v Cluny vstoupil ve čtrnácti letech a následující rok složil sliby. Jako mocná náboženská a politická osobnost dohlížel na stavbu rozsáhlého třetího kostela v Cluny a rozšířil působnost řádu do Anglie a Flander. Jeho významný vliv se rozprostíral na papežství a různé evropské panovníky na konci 11. století.
Život a působení
Po vzdělání pro kněžství svým praprarotkem, biskupem z Auxerre, vstoupil Hugo do kláštera v Cluny. Postupně se vypracoval na priora a v roce 1049 byl zvolen opatem. Během svého dlouhého působení nařídil stavbu rozsáhlého klášterního kostela, který po mnoho staletí zůstal největší stavbou v Evropě. Založil také první kluniacký dům v Anglii v priorátu sv. Pankráce.
Politická role
Hugo vyvíjel značný vliv prostřednictvím svých kontaktů s králi Leónu a Kastilie, a také svými vztahy s papežem Urbanem II. Jako diplomat církve jednal s vůdci v Německu a Uhrách. Působil také jako prostředník během intenzivního konfliktu mezi papežem Řehořem VII. a Svatou říší římskou císařem Jindřichem IV., jehož byl kmotrem.
Uctívání
Uznán jako světec v katolické i anglikánské tradici, je připomínán 29. dubna. Přestože mnoho jeho relikvií bylo ztraceno nebo zničeno hugenoty v roce 1575, jeho odkaz zůstává spojen s klášterními reformami a architektonickou nádherou kluniackého řádu.