Hroznata z Ovenče byl kněz a šlechtic premonstrátského řádu ze středních Čech, který žil v 12. století. Narodil se kolem roku 1170 a před vstupem do kláštera po smrti své ženy a syna působil jako hrabě v oblasti Teplé. Je považován za zakladatele teplského kláštera a kláštera v Chotěšově. Po zapletení do sporu s rodem Künsbergů byl uvězněn a zemřel roku 1217, pravděpodobně v důsledku hladovění a mučení. Katolická církev jej blahořečila v roce 1897.
Život a působení

Pocházel ze starého šlechtického rodu a původně zastával úřad hraběte. Ačkoli se chtěl zúčastnit křížové výpravy do Svaté země, předčasná smrt císaře Jindřicha VI. ho z tohoto závazku uvolnila. Následně vstoupil do premonstrátského řádu a věnoval se správě církevního majetku a zakládání náboženských institucí v západních Čechách.
Uctívání a odkaz

Blahořečil jej papež Lev XIII. v roce 1897 a později jej papež Jan Pavel II. prohlásil za patrona plzeňské diecéze. Jeho svátek se připomíná 14. července. Od roku 1990 je připomínán jako zakladatel teplského kláštera a jeho život je i nadále uctíván v regionu, kde působil.
