Heinrich Himmler (1900–1945) byl německý nacistický politik, policejní správce a vojenský vůdce. Od roku 1929 do roku 1945 byl říšským vůdcem Schutzstaffel (SS), což je nejdelší funkční období ze všech držitelů tohoto úřadu, a stal se jednou z nejmocnějších osobností nacistického Německa. Byl také jedním z hlavních architektů holokaustu, genocidy evropských Židů během druhé světové války. V květnu 1945 spáchal sebevraždu v britském zajetí.
Mládí





Himmler se narodil roku 1900 v Mnichově do konzervativní katolické rodiny střední třídy. Jeho otec byl učitel. Vyrůstal v Landshutu, kde ho spolužáci popisovali jako pilného a společensky nemotorného, a po celý život byl chatrného zdraví. Ve první světové válce byl příliš mladý na to, aby se dostal do boje, protože válka skončila dříve, než dokončil výcvik. Po válce studoval zemědělství a jeho antisemitismus sílil během studií na univerzitě, paralelně s jeho zapojením do mnichovské polovojenské scény.
Vzestup v SS





Himmler vstoupil do Nacistické strany v roce 1923 a do SS v roce 1925, kdy šlo ještě o malou osobní stráž Adolfa Hitlera. V jejích řadách postupně stoupal a v roce 1929 se stal říšským vůdcem SS. Pod jeho vedením vyrostla SS z malého praporu v jednu z nejmocnějších institucí nacistického Německa. Byl známý svými organizačními schopnostmi a výběrem schopných podřízených, mezi nimi Reinharda Heydricha. Od roku 1943 řídil také kriminální policii a působil jako ministr vnitra, což mu dávalo pravomoc nad policií a bezpečnostními silami.
Role v holokaustu





Jako hlavní vykonavatel nacistické rasové politiky dohlížel Himmler na koncentrační a vyhlazovací tábory a na vražedné komanda Einsatzgruppen v evropských zemích okupovaných Německem. Jeho role v genocidě odhadem 5,5 až 6 milionů Židů a milionů dalších obětí je ústřední pro jeho historický význam. V posledních měsících války, poté co ho Hitler odvolal ze všech funkcí za pokusy o mírová jednání se západními spojenci, byl zajat britskými silami a vzal si život.
