Harald I. byl panovník Dánska a Norska z 10. století. Syn Gorma Starého a Thyry Dannebodové upevnil moc nad většinou Jutského poloostrova a Zélandu. Nejlépe je znám zavedením křesťanství mezi Dány a rozsáhlými stavebními projekty, včetně výstavby hradů a významných mostů. Jeho vláda skončila svržením synem, Svendem Vidlíkovým, což vedlo k jeho brzké smrti.
Život a vláda
Během své vlády Harald provedl významné administrativní a vojenské změny, jakož i zavedení první celostátní dánské měny. Nechal postavit několik rozsáhlých staveb, včetně sítě geometrických hradů a dlouhého mostu Ravning. Jeho vláda byla poznamenána konflikty se Svatou říší římskou a vnitřními spory se synem, které nakonec vedly ke ztrátě trůnu.
Odkaz
Haraldovy úspěchy jsou zaznamenány na Jellingových kamenech, kde vzdal hold svým rodičům a zmínil svou roli při sjednocování Dánska a konverzi Dánů. Jeho přezdívka, která se může vztahovat k tmavému zubu nebo titulu, se stala trvalou součástí jeho historické identity. V některých tradicích je uznáván jako světec.