Gregorios z Konstantinopole byl východní pravoslavný kněz, který působil jako ekumenický patriarcha v letech 1445 až 1450. Narodil se kolem roku 1390 na Kréte a stal se významnou postavou v teologických snahách o sjednocení východní a západní církve. Byl blízkým poradcem císaře Jana VIII. Palaiologa a hrál ústřední roli v jednáních na florentském koncilu. Kvůli silné vnitřní opozici vůči těmto prounijním politikám nakonec opustil svůj úřad a přestěhoval se do Říma.
Církevní kariéra
Po vstupu do kláštera kolem roku 1420 se Gregorios aktivně podílel na rozpravách zaměřených na usmíření pravoslavné a katolické církve. Na florentském koncilu zastupoval různé zájmy a usiloval o implementaci tam dosažených dohod. Jeho snahy o sjednocení duchovenstva a veřejnosti však čelily silnému odporu ze strany odpůrců unie. Toto církevní napětí ho vedlo k odjezdu do Říma v roce 1451, kde ho podporoval papež Mikuláš V.
Odkaz a uctívání
Bývalý patriarcha byl plodným spisovatelem a produkoval spisy o Svatém Duchu a různé teologické polemiky. Je uznáván jako světec a zázračný tvůrce v katolické tradici. Přestože některé jeho spisy zůstávají nepublikované, jeho dopisy a další spisy stále odrážejí jeho oddanost prounijní věci. Zemřel v Římě v roce 1459.