Gil z Casaia byl španělský benediktinský mnich 12. století, který působil jako opat v San Martino de Castañeda. Narodil se v regionu El Bierzo a později se věnoval životu v samotě. Po obnově svého kláštera žil jako poustevník s mnichem Petrem Fresmem v priorátu Santa Croce del Casaio. Zbytek života strávil v Casaio v Carballeda de Valdeorras, kde zemřel kolem roku 1250.
Život a působení

Po počátečních letech jako mnich v klášteře Carracedo se Gil přesunul do San Martino de Castañeda. Jako opat se věnoval obnově kláštera. Hledaje samotářský život se přestěhoval do priorátu Santa Croce del Casaio v Galicii. Působil jako duchovní rádce pro místní obyvatele, než se uchýlil do poustevny v Casaio, kde dožil své dny.
Uctívání a odkaz

Katolická církev ho uznává jako svatého a jeho svátek se slaví 1. září. U jeho poustevny byl postaven kostel, který přilákal mnoho poutníků. V roce 1746 papež Benedikt XIV. udělil indulgence těm, kteří navštívili místo jeho bývalého ústraní, čímž dále upevnil jeho význam jako náboženské osobnosti v regionu.
