Evgraf Vasiljevič Evarestov (1858–1919) byl ruský pravoslavný kněz a hieromučedník, který působil v Ufě. Pocházel z rodiny duchovních a absolvoval rozsáhlá teologická studia, která završil získáním titulu na Kazaňské teologické akademii. Během své kariéry zastával řadu významných funkcí, včetně rektora Ufské teologické semináře a různých administrativních pozic v rámci diecéze. Proslul svou hlubokou teologickou erudicí a aktivním zapojením do misijní práce, vzdělávání a charitativních organizací v oblastech Samary a Ufy.
Život a služba

Po ukončení studia působil Evarestov jako učitel a zastával několik vedoucích funkcí v rámci Ufské diecéze. Byl plodným pedagogem, který vyučoval předměty jako apologetika a dějiny. Během ruské občanské války založil u katedrály nemocnici a podporoval síly Bílého hnutí. I přes měnící se politickou situaci se nevzdal své farnosti a pokračoval ve vykonávání bohoslužeb, i když město převzala Rudá armáda.
Mučednictví
Po bolševickém převratu byl Evarestov zatčen speciálním oddělením Východního frontu. Během výslechů přežil vážné fyzické týrání a poté byl vojenským tribunálem odsouzen k smrti. Byl popraven v Ufě v prosinci 1919. Jeho manželka Anna byla také zatčena a odsouzena k vězení v koncentračním táboře kvůli její podpoře Bílého hnutí a rodinným vazbám.
Uctívání
Evarestov byl uznán za místního svatého Ufské diecéze v roce 1999. V roce 2000 byl zařazen do Synody nových mučedníků a vyznavačů Ruské pravoslavné církve pro všeobecné uctívání. Je připomínán mezi svatými 20. století za svou neochvějnou víru a konečné oběť v období revolučních změn.
