Erotika je umění, literatura nebo fotografie, které se podstatným způsobem zabývají erotickými, sexuálně stimulujícími či sexuálně vzrušujícími náměty. Někteří kritici považují pornografii za druh erotiky, mnozí však tyto žánry pokládají za oddělené. Erotické umění může mít libovolnou výtvarnou podobu, včetně malby, sochařství, dramatu, filmu či hudby, a erotická literatura i fotografie se staly samostatnými žánry. Tato kategorie zahrnuje také podžánry, jako jsou gay, lesbická, ženská, monstrózní, chapadlová a bondage erotika.
Terminologie a rozlišování
Slovo erotika pochází ze ženského tvaru starořeckého přídavného jména spojovaného s chtíčem a pohlavní láskou. Mnoho lidí odlišuje erotiku od pornografie, ačkoli někteří diváci tento rozdíl nevnímají. Jeden běžný argument říká, že pornografie směřuje k názorným zobrazením sexuálně explicitních scén, kdežto erotika vypráví příběh se sexuálními tématy a věrohodněji zobrazuje lidskou sexualitu. Díla vnímaná jako ponižující nebo vykořisťovatelská se často označují spíše jako porno než jako erotika.
Historický vývoj
Erotické umění sahá až do paleolitu a starořecká i římská díla užívala erotických motivů k vyjádření představ o plodnosti. Erotická fotografie vzešla z pornografických časopisů, z nichž je nejslavnější Playboy, založený v padesátých letech 20. století. Erotická literatura je rovněž stará, k čemuž patří sanskrtská Kámasútra a poezie Sapfó, Catulla a Ovidia. Ve 21. století se online stala populární fanfikční erotika a většinu čtenářů erotické literatury tvoří ženy.
Cenzura a feministické názory
Erotická díla se často potýkají s cenzurou a jejich právní postavení se v jednotlivých zemích liší. Feministické autorky se o erotice názorově rozcházely: Andrea Dworkinová ji považovala za pornografii vyšší třídy, zatímco Gloria Steinemová tvrdila, že se od pornografie liší, protože stojí na vzájemnosti a nikoli na nadvládě. Feministické erotické umění poloviny 20. století usilovalo o to, aby středem pozornosti byla ženská rozkoš, a ne mužský pohled.
