Magnus Felix Ennodius byl biskup, básník a rétor působící na přelomu 5. a 6. století. Narodil se v Arles, ale vyrůstal v Pavii, kde působil jako jáhen před svým jmenováním pavijským biskupem kolem roku 515. Pocházel z galo-římské aristokracie a byl významnou postavou církevních záležitostí, dokonce cestoval do Konstantinopole jako vyslanec, aby pomohl vyřešit akaciánský rozkol. Je si pamatován jako významná literární osobnost své doby, zanechal po sobě rozsáhlé dílo zahrnující dopisy, básně a různé náboženské a scholastické spisy.
Život a kariéra
Ennodius se narodil do významné, ale ne bohaté rodiny v Arles a byl vychováván tetičkou v Pavii. Nakonec vstoupil do duchovního stavu a byl vysvěcen na jáhna pavijským biskupem Epifaniem. Většinu života strávil v Miláně, kde působil jako učitel rétoriky, než se vrátil, aby sloužil jako pavijský biskup. Jeho diplomatické snahy zahrnovaly dvě mise k císaři Anastasiovi, aby usiloval o usmíření mezi východní a západní církví.
Literární dílo
Ennodius zanechal rozsáhlou sbírku spisů, včetně dopisů, básní a různých misceláně. Jeho proza je známá svou složitou, vysoce stylizovanou rétorickou formou, často se inspirující klasickými vzory, jako je Vergilius. Jeho díla zahrnují životopis svatého Epifania až po různé hymny a panegyrika. Jeho obsáhlá korespondence poskytuje historikům cenné poznatky o politické a náboženské krajině ostrogótského království.
Uctívání
Je uznáván jako světec v katolické tradici. Jeho svátek se připomíná 17. července. Jeho odkaz jako učence a církevního vůdce je zachován prostřednictvím dochovaných rukopisů a jeho epitafu, který se nachází v bazilice San Michele Maggiore v Pavii.