Elisabetta Vendramini byla italská náboženská pracovnice narozená v roce 1790, která zasvětila svůj život službě potřebným. Po zrušení zásnub v roce 1817, aby mohla následovat duchovní povolání, pracovala s dětmi sirotky a nakonec vstoupila do Třetího řádu svatého Františka. V roce 1830 založila v Padově Františkánské Elišabetské sestry, institut pojmenovaný po svaté Alžbětě Uhorské. Její kongregace získala uznání za svou službu během epidemie horečky v roce 1836 a dodnes působí mezinárodně.
Život a dílo

Vendramini se narodila ve Vicenze a získala augustiniánské vzdělání. Po rozhodnutí vzdát se manželství ve prospěch náboženské služby se starala o děti a pracovala v kapucínském sirotčinci. V Padově založila vlastní kongregaci, která následovala pravidlo svatého Františka z Assisi. Společenství, které založila, se významně rozrostlo a nakonec se rozšířilo do mnoha zemí, včetně Keni, Egypta a Argentiny.
Uctívání
Proces jejího blahořečení začal v Diecézi Padově v roce 1938. Po vyšetřování jejích hrdinských ctností a zázraku zahrnujícího vyléčení sestry z tuberkulózy ji blahořečen papež 4. listopadu 1990. Její svátek se slaví 2. dubna, v den výročí její smrti v roce 1860.
