Elias z Enny, známý také jako Jan Rachites nebo Elias Mladší, byl mnich devátého století, který žil jako potulný kazatel na několika kontinentech. Narodil se v Enně a byl nucen uprchnout ze svého domova kvůli saracénskému dobytí Sicílie, což vedlo k jeho krátkodobému zotročení v Ifríkiji. Po získání svobody se věnoval kázání evangelia a cestoval rozsáhle po Palestině, Egyptě, Persii a Antiochii, než se nakonec usadil v částech Itálie a Řecka.
Život a cesty
Po přijetí mnišského habitu v Jeruzalémě cestoval Elias na Sinaj a později do různých regionů včetně Persie a Afriky. Po pádu Syrákus se vrátil na Sicílii, kde založil klášter na hoře Aulinas v Kalábrii. Kvůli dalším invazím se přesunul přes Patras a Aspromonte a vydal se na pouť do Říma. Jeho pověst evangelizátora se nakonec dostala k byzantskému císaři Lvu VI., který ho pozval do Konstantinopole.
Úmrtí a uctívání
Při cestě k byzantskému hlavnímu městu ve věku sedmdesáti let onemocněl a zemřel v Thessaloniki. Jeho společník Daniel se vrátil do Itálie, aby ho pohřbil v klášteře v Palmi. Je uznáván jako světec v katolické a ortodoxní tradici a jeho svátek se slaví 17. srpna. Několik kostelů v Itálii je mu zasvěceno.