Efraim z Antiochie byl kněz 6. století, který působil jako patriarcha antiochijský v letech 527 až 545. Narodil se v Amidě a původně zastával vysoké postavení jako státní úředník a vojenský generál za vlády císařů Anastasia a Justina I. Po obnově Antiochie po ničivém zemětřesení vstoupil do klášterního života a nakonec byl lidem zvolen vůdcem církve. Proslul jako zázračník a byl horlivým obráncem chalcedonského koncilu a významně se podílel na teologických sporech byzantské éry.
Život a působení
Před vstupem do duchovního stavu zastával Efraim významnou politickou moc jako comes Orientis. Jeho působení v Antiochii bylo definováno snahou o obnovu města po seismických katastrofách. Jako patriarcha aktivně prosazoval chalcedonskou ortodoxii, cestoval rozsáhle po Sýrii a Mezopotámii, aby potlačil nechalcedonská hnutí. Zapojil se také do složitých diplomatických a teologických jednání s římským papežem a byzantským císařem Justiniánem I. za účelem udržení náboženské jednoty.
Uctívání
Efraim je uznáván jako světec a je uctíván v katolické, orientální a východní pravoslavné tradici. Je zvláště vzpomínán jako thaumaturg, tedy zázračník, díky hlášeným zázračným událostem během jeho života. Jeho svátek se každoročně slaví 8. června.