Dorotea z Montau byla poustevnice a vizionářka ze 14. století, která žila v Prusku. Narodila se v Mątowych Wielkich v rodině bohatého zemědělce a provdala se za kováře z Gdaňsku. Její duchovní život se však často střetával s temperamentem jejího manžela. Po prožití mnoha mystických vizí se usadila v Kwidzyně, kde žila v celu přiléhající ke katedrále. Proslula svou mimořádnou asketičností a oddaností Eucharistii a v tomto samotářském životě zůstala až do své smrti v roce 1394.
Život a mystika
Po svém sňatku zažívala Dorotea časté duchovní zjevení. Navzdory těžkostem a ztrátě většiny svých dětí si zachovala laskavou povahu, která nakonec změnila charakter jejího manžela. V roce 1393 se s povolením Německého řádu usadila v Kwidzyně jako poustevnice. Její zážitky dokumentoval její zpovědník Johannes z Marienwerderu, který sepsal několik svazků o jejích mystických sděleních.
Uctívání a odkaz
Byla široce uctívána jako patronka Pruska a Německého řádu. Přestože její cesta ke svatořečení byla dlouho odkládána, blahořečen ji papež Pavel VI. v roce 1976. Její svátek se slaví 25. června. Ačkoli její ostatky byly pravděpodobně ztraceny během reformace, její život stále ovlivňuje literaturu, včetně románu od Güntera Grasse.