Daniel byl prorok a náboženský vůdce z Jeruzaléma, který žil v 7. a 6. století př. n. l. Odveden do babylónského zajetí králem Nabúkódonorem II., sloužil královskému dvoru s vyznamenáním a zároveň zůstal věrný Bohu Izraelského. Je hlavní postavou biblické Knihy Danielovy, kde je zobrazen jako tlumočník snů a příjemce apokalyptických vizí. Je uznáván jako svatý v několika křesťanských tradicích a je oslavován pro svou moudrost a stálost ve víře.
Život a působení
Během svého pobytu v Babyloně byl Daniel a jeho společníci připraveni ke službě u královského dvora. Získal si uznání díky interpretaci složitých snů pro krále, včetně Nabúkódónora a Belšazara. Jeho schopnost rozpoznávat božské poselství vedla k vysokým postům autority pod babylónskou a perskou vládou. I přes hrozby od nepřátel, jako například vržení do lví jámy, byl chráněn božím zásahem.
Uctívání
Je uctíván jako svatý v katolické, anglikánské a ortodoxní tradici, s svátkem oslavovaným 17. prosince. Různá místa si nárokují jeho hrob, zejména v Súse, které se nachází v dnešním Íránu. V židovské tradici je považován za velmi zbožného člena babylónské diaspory, zatímco muslimské zdroje ho také identifikují jako proroka.