Cornelius byl postavou třetího století, v bretonské tradici identifikován jako papež, který sloužil v letech 251 až 253. Podle místních legend byl pronásledován římským císařem Trebonianem Gallusem a nakonec zemřel v exilu. Je široce uznáván v jižní Bretani jako patron dobytka a zvířat s rohy. Jeho jméno je bretonská forma jména Cornelius a jeho odkaz je hluboce spojen s megalitickou krajinou Carnacu.
Legendární původ


Místní lidové podání naznačuje, že při útěku před římskými vojáky Cornelius dosáhl moře a proměnil své pronásledovatele v kámen. Tato legenda poskytuje mýtické vysvětlení pro megalitické zarovnání v Carnacu, které jsou tradičně nazývány vojáci svatého. Některé zprávy tvrdí, že se ukryl do ucha oxa, aby unikl svým nepřátelům, což je příběh, který spojuje jeho identitu s ochranou hospodářských zvířat.
Uctívání a tradice


Svatý je uctíván prostřednictvím různých kaplí a svatyní po celé Bretani, včetně lokalit v Carnacu, Plouhinecu a Lanesteru. Roční oslavy, jako je pardon v Kerpratu, zahrnují požehnání zvířat. Zatímco tyto tradice se kdysi zaměřovaly na voly, vyvinuly se tak, aby zahrnovaly požehnání traktorů. Jeho vliv se rozšiřuje i do Cornwallu a částí Walesu, kde jeho jméno nesou farnosti a kostely.
