Christos a Panagos byli řečtí mučedníci popravení osmanskými úřady v roce 1716. Christos, kněz z Gastouni, a Panagos, vážený obyvatel Andravidy, se oba narodili rodičům, kteří přestoupili k islámu, přesto oba muži zůstali neochvějní ve své křesťanské víře. Během období osmanské vlády na Peloponésu, které bylo charakterizováno násilnými konverzemi, oba muži odmítli se své víry zřeknout. Jejich neochota vyhovět místním rozkazům vedla k jejich smrti a získali si uznání jako mučedníci v pravoslavné tradici.
Život a mučení
Panagos, člen rady Gastouni, byl guvernorem nucen k přestupu na islám. Poté, co onemocněl při pokusu o útěk na Korfu, dostal poslední možnost a byl následně popraven Muratem Agouem 1. března 1716. Christos, ženatý otec a vysvěcený kněz z Patras, byl také zatčen. Navzdory počátečnímu váhání a prosbám své ženy, aby si zachránil život, se nakonec rozhodl zůstat křesťanem a byl odsouzen k smrti.
Uctívání
Po jejich popravě byly ostatky obou mužů nakonec uloženy do kostela svatého Mikuláše v Gastouni. Jsou uctíváni jako svatí v pravoslavné církvi za jejich odmítnutí opustit svou víru pod tlakem vládnoucí osmanské správy.