Cchao Cchao (asi 155 – 15. března 220) byl čínský státník, vojevůdce a básník, který se vynořil k moci na konci dynastie Chan a nakonec získal faktickou kontrolu nad ústřední vládou Chanů. Položil základy státu Wej, který později založil jeho syn a nástupce Cchao Pchi a který ukončil dynastii Východní Chan a zahájil období Tří království. Cchao Cchao je oslavován jak jako politický a vojenský vůdce, tak pro svou poezii, a jeho odkaz zůstává rozpolcen mezi chválou a odsudkem.
Raná kariéra a vzestup




Cchao Cchao začínal jako úředník v chanské vládě, zastával funkce včetně velitele bezpečnosti okresu v hlavním městě a kancléře knížectví. V 90. letech 2. století si sám získával přívržence, vytvořil armádu a zřídil základnu v provincii Jen, v částech dnešního Che-nanu a Šan-tungu. Roku 196 se zmocnil císaře Sien-cunga, loutkového chanského panovníka, jehož dříve drželi jiní vojevůdci, a založil nové císařské sídlo v Süčchangu. Odtud ovládal ústřední vládu, přestože formálně stále sloužil císaři.
Tažení a poct



Cchao Cchao porazil soupeřící vojevůdce ve střední Číně, nejrozhodněji Jüan Šaa v bitvě u Kuan-tu roku 200, a později sjednotil velkou část severní Číny. Jeho pokus získat oporu na jihu skončil porážkou v bitvě u Rudých útesů roku 208 a pozdější snahy připojit území za Jang-c’-ťiang nikdy neuspěly. Od císaře získával rostoucí pocty: roku 213 se stal vévodou z Wej a roku 216 králem Wej. Zemřel roku 220 v Luo-jangu a jeho syn Cchao Pchi brzy poté založil stát Cchao Wej.
Historický odkaz



Hlavní životopis Cchao Cchaa napsal ve 3. století Čchen Šou a později jej okomentoval Pej Sung-č’, který čerpal z pramenů příznivých Cchao Cchaovi i z pramenů silně nepřátelských. Tradiční čínská kultura jej často vykresluje jako prohnaného a zrádného člověka, v protikladu k loajálnímu hrdinovi Liou Peiovi, ačkoli jeho schopnosti jako vůdce a básníka jsou široce uznávány.
