Caradoc byl velšský kněz a hudebník z 12. století, který žil v ústraní. Původně hrál na harfu u dvora Rhysa ap Tewdwra, ale po sporu ohledně psů vládce se vzdal své pozice a věnoval se celibátu a zbožnosti. Po obdržení kněžského ostříhu hledal samotu na různých místech, včetně svatyně svaté Cenydd a ostrova Ary, než se usadil v Haroldston St Issells. Proslul svou svatostí a pověstí o léčebných schopnostech a zemřel v roce 1124. Je uctíván jako světec po staletí.
Život a služba
Caradoc sloužil jako nadaný harfeník u dvora Rhysa ap Tewdwra. Po konfliktu se svým pánem se věnoval mnišskému životu a vydal se do Llandaffu, aby vstoupil do duchovna. Zbytek života strávil v ústraní, založil oratorium v Llangennechu a později žil v Rhosu. Během svého působení v St David's byl vysvěcen a proslul prováděním zázraků, například uzdravením mladé ženy dotykem.
Smrt a zázraky
V dubnu 1124 Caradoc údajně zažil vizi nebeských bytostí a krátce poté zemřel na horečku. Jeho pohřeb v St David's byl poznamenán neobvyklými událostmi, včetně zpráv o tom, že jeho lože zůstala suchá během prudkého deště. Jeho ostatky byly později nalezeny v pozoruhodně dobrém stavu. Přestože bylo v roce 1200 zahájeno oficiální šetření jeho kanonizace, proces byl zastaven kvůli místní církevní politice.
Uctívání
Je uctíván jako světec v katolické tradici a jeho svátek se slaví 13. dubna. Jeho pověst svatosti vedla k tomu, že se jeho ostatky staly poutním místem ve St David's. I když bylo mnoho relikvií odstraněno během 16. století, jeho odkaz jako svatého muže a hudebníka přetrval prostřednictvím historických záznamů a místní zbožnosti ve Walesu.