Bogumil byl arcibiskupem gniezenským a poustevníkem v 12. století. Narodil se kolem roku 1135 v Dobrově do šlechtické rodiny, studoval v Paříži a po návratu do Polska působil jako kněz a kancléř. Po svém strýci se stal arcibiskupem v roce 1167 a založil cisterciánský klášter v Koronově. Po rezignaci na arcibiskupský stolec v roce 1172 žil jako kamaldolský poustevník až do své smrti v roce 1182 nedaleko Krakova.
Život a působení


Po studiích ve Francii se Bogumil vrátil do vlasti a zahájil svou duchovní kariéru. Nakonec se stal arcibiskupem gniezenským, kde byl znám svou přísností. Tato přísnost údajně vedla k neshodám s jeho duchovenstvem, což ho přimělo k odstoupení z vysoké funkce. Následně hledal asketičtější život a vstoupil do kamaldolského řádu jako poustevník.
Uctívání a odkaz

Pobožnost k němu se objevila krátce po jeho smrti, zejména ve východním Polsku, kde byl vyhledáván pro přímluvu ohledně zdraví a obživy. Přestože byl v 17. století zahájen blahořečení, bylo přerušeno, když byl zničen záznam o zázracích. Proces byl později obnoven na počátku 20. století a vyústil v jeho blahořečení papežem Piem XI v roce 1925.
