Benedikt XII. byl třetím papežem avignonského zajetí, vládl od roku 1335 až do své smrti v roce 1342. Narodil se jako Jacques Fournier v Saverdunu, byl cisterciánský mnich a bývalý inkvizitor, který dříve působil jako biskup pamierský. Během svého pontifikátu se silně zaměřoval na teologické otázky a reformu náboženských řádů. Je známý svými snahami o omezení nepotismu a duchovní chamtivosti, stejně jako svými pokusy o vyřešení složitých doktrinálních sporů týkajících se stavu duší po smrti.
Raný život a kariéra

Předtím, než se stal papežem, byl Jacques Fournier vysoce vzdělaným teologem a vlivným biskupem. Jako inkvizitor v Pamiers vedl důkladná vyšetřování hnutí katarů, která byla později zachována ve Fournierově registru. Jeho práce při vymýcení hereze mu vynesla pozornost papežství, což vedlo k jeho povýšení na kardinála. Díky svému cisterciánskému habitu byl znám jako „bílý kardinál“ a často radil v záležitostech doktríny a hereze.
Papežská vláda

Jako papež se Benedikt XII. snažil reformovat kurii a různé klášterní řády, aby omezil korupci. Zabýval se kontroverzí ohledně blažené vize bulou Benedictus Deus, ve které objasnil, že duše získávají svou věčnou odměnu bezprostředně po smrti. I když se pokusil vyjednávat s císařem Ludvíkem IV. o obnovení papežského vlivu nad Svatou říší římskou, tyto diplomatické snahy se ukázaly jako neúspěšné. Zahájil také stavbu velkého papežského paláce v Avignonu.
Odkaz

Benedikt XII. je vzpomínán jako reformátor, který upřednostňoval duchovní disciplínu před politickým manévrováním. Jeho teologická objasnění pomohla vyřešit dlouhodobé spory v rámci církve. Zemřel v Avignonu v roce 1342 a byl tam pohřben. Jeho historické záznamy z doby, kdy byl inkvizitorem, zůstávají významnými zdroji pro studium středověké společenské a náboženské historie.
