Martinián Belozerský byl světec pravoslavné církve a vůdce klášterního života z 15. století, který působil v oblasti Bělozerska. Narodil se kolem roku 1400 v obci Sjama jako Michail a stal se učedníkem Kirila Belozerského. Zastával několik významných vedoucích funkcí, byl opatem klášterů Ferapontov a Trojicko-Sergijevského a založil také klášter Spaso-Preobraženský na jezeře Vože. Proslul svým asketismem a morální integritou a působil jako duchovní rádce velkoknížete Vasilije II., jemuž statečně oponoval, aby hájil práva šlechtice.
Klášterní život

Po vstupu do Kirillo-Belozerského kláštera v mládí se Martinián věnoval přísnému asketismu, zdržování se potravy a chudobě. Po smrti svého učitele vyhledal samotu na ostrově v jezeře Vože, kde založil novou komunitu. Později se vrátil k vedení, spravoval klášter Ferapontov a zavedl pravidla Kirila, což přispělo k rozkvětu této instituce.
Politický vliv

Jako opat Trojicko-Sergijevského kláštera byl Martinián duchovním rádcem velkoknížete Vasilije II. Proslul svou zásadovostí, jednou okřikl velkoknížete za porušení slibu daného šlechtici. Tento nekompromisní postoj vedl k napjatým vztahům s vládcem a nakonec Martinaiana přiměl k návratu do klidu Ferapontova.
Uctívání
Martinián zemřel v roce 1483 v klášteře Ferapontov. Jeho neporušené ostatky byly objeveny v roce 1513. Byl kanonizován na Maccariově sněmu v roce 1547. Pravoslavná církev si ho připomíná 12. ledna, v den jeho úmrtí, a 20. října, v den objevení jeho ostatků.
