Basil z Seleucie byl arcibiskupem a církevním spisovatelem v 5. století, působil v sídle Seleucie ad Calycadnum. Významná postava během eutychiánské kontroverze se účastnil několika důležitých synod, včetně synod v Konstantinopoli a v Efesu. Přestože se jeho politické postoje během teologického zmítání té doby měnily, vyznával důsledně křesťanskou víru v duální podstatu Krista. Je zvláště známý svým přínosem k teologickému jazyku používanému v chalkedonské definici týkající se dvou přirozeností Ježíše.
Život a kariéra
Basil byl jmenován biskupem mezi lety 432 a 447 a aktivně se zapojil do intenzivních teologických sporů východní církve. Zpočátku odsoudil Eutycha v roce 448, ale později se účastnil druhého koncilu v Efesu, kde hlasoval pro rehabilitaci Eutycha. Nakonec se přidal k rozhodnutím učiněným na chalkedonském koncilu. V pozdějších letech podpořil dekrety z Chalcedonu tím, že se obrátil na císaře Lea I. s žádostí o jejich prosazení.
Teologické příspěvky
Basil byl horlivým odpůrcem nestoriánství, zdůrazňoval jednotu božské a lidské přirozenosti Krista. Jeho spisy, včetně kázání o Starém zákoně, prokazují významné literární schopnosti. Je mu připisováno rozvíjení mariologie prostřednictvím své práce o Zvěstování, kde popsal Pannu Marii jako prostřednici. To pomohlo formovat pozdější středověké doktríny týkající se role Matky Boží v procesu přímluvy.