Babaj Veliký byl významný teolog a mnich církve Východu v 6. a 7. století. Narodil se v Beth Zabdai, studoval v křesťanské škole v Nisibisu a později se stal vlivným opatem. Nejvíce je znám oživením mnišské disciplíny a rozvojem systematické christologie, která zůstává základem tradice jeho církve. Během dlouhého období, kdy církev neměla formálního patriarchu kvůli politickému vměšování Sásánovské říše, působil jako klíčový vůdce a návštěvník klášterů, poskytoval nezbytnou církevní správu a duchovní vedení.
Život a vůdcovství
Po studiích u Abraháma z Kaškara založil Babaj klášter a školu ve svém rodném Beth Zabdai. Později se vrátil do kláštera na hoře Izla, kde působil jako opat. V této roli prosazoval přísné asketické standardy a vyřadil z kláštera mnichy, kteří opustili mnišské sliby, aby se oženili. Během dlouhé vakance v církevním vedení, způsobené odporem sásánovských panovníků, působil jako faktický vůdce spolu s Mar Abou, dohlížel na severní provincie a udržoval náboženskou ortodoxii.
Teologické dědictví
Jako plodný spisovatel vytvořil Babaj desítky svazků na obranu východosyrské teologie proti origenismu a miafyzitickým doktrínám. Formuloval systematickou christologii, která se stala základním kamenem církve Východu. I když se ztratila velká část jeho biblických komentářů, jeho dochované dílo zahrnuje hagiografie a traktát o asketismu s názvem O životě dokonalosti. Je uctíván dnes v asyrské církvi Východu a starobylé církvi Východu.
