Arsatius z Tarsu byl arcibiskupem konstantinopolským, který zastával tento úřad od roku 404 do roku 405. Narodil se v Tarsu a byl bratrem Nektaria. Předtím působil jako archipresbyter pod vedením Jana Zlatoustého. Jeho vzestup na arcibiskupský stolec nastal po odstranění Zlatoustého, což podpořila císařovna Eudoxia a alexandrijský patriarcha. Přestože v mládí odmítl biskupský úřad, jeho pozdější účast na odsouzení Zlatoustého vedla k jeho jmenování vůdcem podporovaným císařským dvorem.
Život a vláda
Po svém vysvěcení v roce 404 čelil Arsatius značné opozici od obyvatel Konstantinopole, kteří ho považovali za vetřelce. Mnoho občanů se vyhýbalo náboženským shromážděním, kde byl přítomen, a raději se scházelo na otevřených prostranstvích mimo město. Historické záznamy naznačují, že osobně neřídil následné pronásledování přívrženců Zlatoustého, ale jeho vnímaná absence charakteru mu zabránila v odporu proti činům jeho duchovních. Jeho krátké působení v úřadu bylo poznamenáno všeobecným odmítnutím jak místními sbory, tak západním episkopátem.
Uctívání
Arsatius je uznáván jako světec v rámci východní pravoslavné tradice. Je uctíván již od prvního tisíciletí a jeho svátek se slaví 11. října.