Antonij se narodil v roce 1892 v obci Sadove. Po ukončení teologických studií v Oděse a Petrohradu působil jako kněz na frontě během první světové války. Přestože se krátce připojil k Renovačnímu hnutí, později činil pokání a vrátil se do kanonické církve. Nakonec působil jako biskup belgorodský v období intenzivních náboženských represí v Sovětském svazu, kde čelil mnohým zatýkáním a vězněním.
Život a služba

Po svěcení na mnicha Antonij působil jako duchovní správce pro zraněné vojáky. Po ukončení studií vyučoval na Oděské teologické semináři. V roce 1923, pod tlakem, přijal pozici biskupa v rámci Renovačního schizmatu, ale rychle usiloval o smíření s patriarchou Tichonem. Následně byl vysvěcen na biskupa mariupolského a později se v roce 1933 stal biskupem belgorodským.
Pronásledování a smrt

Sovětské úřady se zaměřily na Antonije několika zatýkáními, obviňujíc ho z protirevoluční činnosti a podpory pronásledovaného duchovenstva. I přes falešná obvinění si zachoval nevinnost a odmítl podepsat vynucené prohlášení. Byl odsouzen k deseti letům vězení a poslán do pracovního tábora na Dálném Východě, kde zemřel v Blagověščensku v roce 1938.
Uctívání
Je uctíván jako mučedník v rámci pravoslavné tradice. V srpnu 2000 byl zahrnut do Synaxe nových mučedníků a vyznavačů Ruska, což uznává jeho stálost a konečné oběť pro svou víru.
