Anna Germanová (1936–1982) byla polská zpěvačka, mimořádně oblíbená v Polsku a Sovětském svazu během 60. a 70. let 20. století. Nahrála více než tucet alb s polskými písněmi a několik s ruským repertoárem, zpívala také německy, italsky, španělsky, anglicky a latinsky. Narodila se v Uzbekistánu v rodině s německo-ruskými a mennonitskými kořeny a proslavila se po vítězství na Festivalu polské písně v Opolí v roce 1964, později se stala jednou z nejznámějších umělkyní v Sovětském svazu.
Mládí


Germanová se narodila v Urgenči v Uzbecké sovětské socialistické republice. Její otec byl v roce 1937 zatčen a popraven na základě falešného obvinění ze špionáže, rodina pak prožívala strastiplné období na Sibiři a ve Střední Asii. V roce 1946 odvezla matka rodinu do Polska, kde se usadila nejprve v Nowé Rudě a později ve Vratislavi. Germanová se rychle naučila polsky a několik dalších jazyků, studovala na Vratislavské univerzitě a zároveň začínala svou kariéru v divadle Kalambur.
Působení v zahraničí

Germanová se široce proslavila vítězstvím na Festivalu polské písně v Opolí v roce 1964 a o rok později získala první cenu na Mezinárodním pěveckém festivalu v Sopotech. V prosinci 1966 podepsala smlouvu s italskou nahrávací společností a stala se tak první interpretkou zpoza železné opony, která nahrávala v Itálii. Vážná autonehoda v roce 1967 ji připoutala k lůžku na několik měsíců a později napsala autobiografickou knihu o svých italských letech.
Odkaz

Germanové ruské písně, včetně „Svítí, svítí, moje hvězdo“ a „Naděje“, jsou v Rusku i v Polsku stále dobře známé. V obou zemích vyšla řada kompilačních alb s její hudbou. Její památku uctívají v Urgenči, kde nese jméno hlavní ulice, a v Białymstoku, kde sídlí hudební střední škola pojmenovaná po ní. Planetka objevená v roce 1975 byla rovněž pojmenována na její počest.
