Andrej Tarkovskij (1932–1986) byl sovětský filmový režisér a scenárista ruského původu, široce považovaný za jednoho z největších režisérů v dějinách kinematografie. Jeho filmy zkoumají duchovní a metafyzická témata a jsou známé pomalým tempem, dlouhými záběry, snovými obrazy a zaměřením na přírodu a paměť. Prvních pět celovečerních filmů natočil v Sovětském svazu, než zemi v roce 1979 opustil, a své poslední dva filmy dokončil v zahraničí. Zemřel na rakovinu v roce 1986, přičemž toto onemocnění mohlo souviset s toxickými lokacemi natáčení jeho filmu Stalker.
Raný život a studium


Tarkovskij se narodil v roce 1932 v obci poblíž Jurjevce, asi 500 kilometrů východně od Moskvy, otci básníkovi a překladateli a matce, která rovněž absolvovala Moskevský literární institut. Otec rodinu opustil, když byl Tarkovskij ještě malý, a chlapec vyrůstal většinou u matky, babičky a sestry. Po německé invazi v roce 1941 se rodina přestěhovala do Jurjevce a později do Moskvy. Po určitém období, kdy pracoval jako geolog na Sibiři, nastoupil v roce 1954 na Státní institut kinematografie, kde studoval u Michaila Romma.
Hlavní díla a exil


Jeho prvních pět celovečerních filmů, mezi nimi Ivanovo dětství, Andrej Rubljov, Solaris, Zrcadlo a Stalker, vzniklo v Sovětském svazu, často za sporů se státními filmovými úřady. Po letech takových potíží zemi v roce 1979 opustil a natočil Nostalghii a Obětování v zahraničí. V roce 1986 vydal knihu Sochařství v čase o filmu a umění. Jeho filmy získaly významná mezinárodní ocenění a tři z nich, Andrej Rubljov, Zrcadlo a Stalker, se objevily v anketě časopisu Sight & Sound z roku 2012 o nejlepší filmy všech dob.}
