Amalarius z Met byl v 9. století franský církevní hodnostář, básník a dvořan, který zastával vysoké postavení za vlády Karla Velikého a Ludvíka Piousa. Zaujímal významné církevní funkce, včetně arcibiskupa treírského a biskupa lyonského. Jako významný liturgista se hluboce podílel na vývoji západních církevních obřadů. Jeho kariéru provázaly diplomatické mise do Konstantinopole a významná teologická angažovanost během karolínské doby.
Církevní kariéra
V roce 811 byl jmenován třetím arcibiskupem treírským a působil jako hlavní franský vyslanec u byzantského dvora v Konstantinopoli. Po smrti Karla Velikého rezignoval na svou pozici v Treíru. Následně spravoval diecézi lyonskou a působil jako její biskup, kde se snažil zavádět různé liturgické reformy.
Literární dílo
Byl plodným spisovatelem a vytvořil rozsáhlé texty týkající se mše, jako například Liber officialis a De ordine antiphonarii. Jeho spisy poskytují důležité dokumenty pro pochopení západních liturgií 9. století. Podílel se také na významných středověkých diskusích o doktríně předurčení.
Kontroverze a smrt
Amalarius čelil obviněním z hereze, což vedlo k jeho odsouzení na synodě v Quierzy v roce 838. Tato událost měla za následek zákaz několika jeho psaných děl. Zemřel kolem roku 850 v Metách, kde se také narodil.