Svatá Alice ze Schaerbeeku byla cisterciánská laická sestra z 13. století, která žila v Brabantském vévodství. Narodila se kolem roku 1220 ve Schaerbeeku a byla vzdělávána v klášteře La Cambre, kde zůstala až do své smrti v roce 1250. Po nakažení leprou kolem dvacátého roku života žila v izolaci a nakonec trpěla paralýzou a slepotou. Je vzpomínána pro svou intenzivní zbožnost a pro to, že nabízela své utrpení pro spásu druhých. Je uctívána jako patronka slepých a ochrnutých.
Život a utrpení
Alice prožila celý svůj náboženský život v klášteře La Cambre. Po diagnóze lepry byla přesunuta do malé chaty, aby se zabránilo kontaminaci. Navzdory svým vážným zdravotním problémům si udržovala hluboký duchovní život. Velkou útěchu nacházela v Eucharistii, i když její stav jí bránil pít z kalicha. Zemřela ve věku přibližně třiceti let.
Uctívání a odkaz
Její život byl zdokumentován v latinské biografii napsané v polovině 13. století. I když zůstala po mnoho staletí relativně neznámá, její spisy jsou studovány jako model cisterciánského asketismu. Její zbožnost byla oficiálně schválena papežem Piem X v roce 1907. Dnes je uznávána jako součást skupiny svatých žen z oblasti Lutychu.