Alice Cordierová (nar. 1998) je francouzská identitářská aktivistka, která v roce 2019 založila Kolektiv Némésis a od té doby jej vede. Kolektiv se prezentuje jako feministický, ale násilí na ženách přičítá především imigraci. Cordierová se stala jeho hlavní tváří na veřejnosti a objevila se v médiích patřících do skupiny Bolloré. Několik médií informovalo o jejích vazbách na neonacistické aktivisty, což ona částečně popírá.
Mládí
Cordierová se narodila v zámožné katolické rodině z Rennes jako druhé ze tří dětí. Studovala zdravotní a sociální péči v Paříži, což dává do souvislosti se svou vírou. Politický výcvik získala jako teenagerka v hnutí Action Française, když žila v Orléans, a později navštěvovala letní konferenci Academia Christiana. Po přestěhování do Paříže v roce 2017 absolvovala kurz v Institutu politického vzdělávání, oblíbeném mezi mladými identitáři. Tvrdí, že obtěžování, kterému čelila v pařížských ulicích a které přisuzuje cizincům, ji později přivedlo k zapojení do Kolektivu Némésis.»,
Vedení Némésis
Cordierová založila Kolektiv Némésis v roce 2019, ačkoli byl jako spolek registrován až v březnu 2021. Kolektiv se označuje za feministický a čerpá z řad mladých bílých žen z městského a zámožného prostředí. Používá taktiky spojované s feministickými hnutími, například veřejné happeningy a plakátové kampaně, a zároveň prosazuje přísně kodifikovanou ženskost. Badatelé jeho postoje označili za femonacionalistické. Cordierová si svou veřejnou přezdívku zvolila v listopadu 2020. Média včetně CNews, Europe 1 a C8 ji zvala pravidelně a v roce 2022 byla jedinou mluvčí kolektivu s více než 20 000 sledujícími na Instagramu.
Veřejný obraz a kontroverze
Badatelé popisují, že Cordierová a další aktivisté Némésis střídají tradiční ženskost s záměrně mužným obrazem, včetně pózování se zbraněmi. V roce 2026 Cordierová komentovala smrt Quentina Deranquea, aktivisty krajní pravice, který zemřel po rvačce s antifašisty v Lyonu. Prezentovala ho jako někoho, kdo přišel chránit aktivisty Némésis na konferenci europoslankyně Rimy Hassanové, což jeho rodiče zpochybňují. Podle listu Le Canard enchaîné se stala předním mediálním hlasem v této záležitosti a deník Marianne informoval, že kolektiv následně opustilo více než 200 aktivistů.