Alfonz z Embrun byl biskupem v 8. století, který vedl diecézi v Embrun přibližně od roku 740 až do své smrti kolem roku 770. Jeho působení probíhalo v obtížné době pro franské království, charakterizované sekularizací církevních pozemků za vlády Karla Martela. Historické záznamy o jeho vedení jsou omezené, protože mnoho dokumentů z oblasti Provence bylo zničeno během následných nájezdů Maurů. Ve středověkých diptychech je identifikován jako nástupce Wilshena a předchůdce svatého Marcela.
Historické pozadí
Během svého biskupského působení čelila diecéze významným výzvám, včetně prvních nájezdů Maurů na území po dobytí Pyrenejského poloostrova. Kromě toho musel biskup navigovat období úpadku mnoha diecézí ve Frankovské říši kvůli přerozdělování církevního majetku majordomem paláce Karlem Martelem.
Uctívání
Alfonz je uznáván jako světec v rámci římskokatolické tradice. Přestože je uveden jako svatý v diptychech diecéze v Embrun, tyto středověké záznamy nespecifikují konkrétní den pro jeho vzpomínku. Současné umístění jeho ostatků je historikům neznámé.