Alexij z Edessy byl mnich a poustevník ze čtvrtého století, který žil v naprosté anonymitě a vedl život plný krajní asketiky. Podle řecké tradice byl synem bohatého římského senátora, který se vzdal svého dědictví a domluveného manželství, aby žil jako žebrák. Strávil roky v Edessě, než se vrátil do Říma, kde žil nezpoznán svou vlastní rodinou po sedmnáct let. Je vzpomínán pro svou naprostou oddanost Kristu a závazek k chudobě, žil v ústraní a věnoval se modlitbám a učení.
Život a legendy
Zprávy o jeho životě se liší mezi syrskou a řeckou tradicí. Syrská verze popisuje východního světce, jehož uctívání bylo později přeneseno do Říma kvůli tvrzením o jeho římském původu. Řecké podání ho vykresluje jako muže, který uprchl před svým společenským postavením, aby hledal svatost. Po životě jako žebrák v Sýrii se vrátil do svého rodného domu v Římě, kde žil v malém prostoru pod schody a zůstal neznámý svým rodičům až do své smrti.
Uctívání a odkaz
Je uctíván v katolické, ortodoxní a anglikánské tradici. V Římě je spojen s kostelem Santi Bonifacio e Alessio na Aventinském vrchu. Jeho svátek se slaví 17. července na Západě a 17. března na Východě. Různé relikvie, včetně jeho lebky, jsou uchovávány v klášterech v Řecku, na Kypru a v Rusku. Jeho příběh inspiroval mnoho uměleckých děl, včetně oper, kantát a rané francouzské poezie.