Aleksandr Vasiljev byl ruský pravoslavný kněz, který působil jako duchovní rádce carské rodiny. Narodil se v roce 1868 v okrese Oleninském a studoval na Petrohradské teologické akademii, kde byl vysvěcen v roce 1892. Během svého působení zastával několik významných funkcí, včetně rektora katedrály sv. Feodora a kněze v Zimním paláci. Byl známý svým zapojením do střízlivostních hnutí a monarchistických organizací až do své smrti v Petrohradě v roce 1918.
Život a působení

Po vysvěcení působil Vasiljev osmnáct let jako rektor komunity sester milosrdnosti. V roce 1914 se stal knězem Velké církve v Zimním paláci, kde působil jako duchovní rádce dětí cara. I přes ztrátu syna ve válce zůstal oddaný svým povinnostem a dokonce konal závěrečnou modlitební bohoslužbu pro carskou rodinu před jejich vycestováním do Sibiře.
Smrt a uctívání
V roce 1918 byl Vasiljev jmenován rektorem kostela sv. Kateřiny v Jekatěrinburgu. Krátce po jeho zatčení v Petrohradě koncem srpna byl popraven střeleckou hlídkou 5. září 1918 spolu se svými duchovními spolupracovníky během období Rudého teroru. Je uznáván jako hieromučedník v pravoslavné tradici.
