Albertino z Montone byl italský kamaldolský mnich narozený v Montone mezi lety 1220 a 1250. Svůj mnišský život prožil v poustevně Fonte Avellana, kde od roku 1275 působil jako prior. Proslul svým vedením a usmiřováním sporů mezi okolními obcemi. Přestože byl v roce 1292 zvolen biskupem v Osimu, rezignoval po jediném dni, aby se vrátil k životu modlitby a rozjímání. Zemřel v klášteře Fonte Avellana 13. dubna 1294.
Život a služba
Během svého působení jako prior vedl Albertino svou kongregaci s pevností i láskou. Kromě svých mnišských povinností působil jako mírotvorce mezi místními obcemi. Jeho oddanost duchovnímu životu byla tak silná, že se vzdal biskupského úřadu, aby se mohl plně věnovat modlitbě. Byl široce považován za zázračného uzdravitele a k jeho hrobu putovalo mnoho poutníků.
Uctívání
Katolická církev ho uznává za svatého a papež Klement XIV ho v roce 1772 prohlásil za blahoslaveného. Pro kamaldolský řád byla v roce 1782 ustanovena speciální mše a liturgie. Je často vzýván těmi, kteří trpí kýlami. Jeho svátky připadají na 13. dubna, 31. srpna, 3. září a 21. srpna.
