Alarik, známý také jako Adalrik Švábský, byl benediktinský mnich a poustevník z 10. století. Narodil se vévodkyni Reginlindě z Nellenburgu a vévodovi Burchardovi II. Švábskému a působil jako kněz v kostele svatého Petra a Pavla. Po vstupu do kláštera v Einsiedelnu, kde zastával funkci správce, onemocněl leprou. Po této nemoci ho doprovodila matka do exilu na ostrově Ufenau, kde žil jako poustevník až do své smrti v roce 973.
Život a smrt


Po čase stráveném v klášteře Alarik prožil poslední roky života střídavě na ostrově Ufenau a v lesích kolem Einsiedelnu. Zemřel 29. září 973. Jeho ostatky byly původně uloženy v kostele svatého Petra a Pavla, ale jeho barokní sarkofág byl později přenesen do kostela svatého Martina na Ufenau.
Uctívání


Od 14. století je Alarik uctíván věřícími. V roce 1372 byl zřízen oltář k jeho úctě a jeho hrob byl otevřen v roce 1659. V roce 1959 byly jeho kosti přeneseny do Einsiedelnu. Je zvláště uctíván v Einsiedelnu a Freienbachu, kde se jeho jménem jmenuje místní farní kostel.
