Agapit byl východní pravoslavný mnich a vyznavač víry, který žil v období přechodu od Ruského impéria k Sovětskému svazu. Narodil se v roce 1894 v Gačině jako Michail von Taube, syn barona, a studoval právo na Petrohradské univerzitě, než vstoupil do armády. Následně se vydal na duchovní cestu a stal se mnichem v klášteře Optina Pustyn. Jeho život byl poznamenán značnými útrapami, včetně mnohonásobných zatčení a období exilu pod sovětským režimem, což nakonec vedlo k jeho smrti v Orjole v roce 1936.
Klášterní život

Po studiu teologie vstoupil Agapit do klášteru Optina Pustyn, kde působil jako knihovník. Byl žákem starce Nektáře a později přijal monastické zasvěcení od hieromonacha Nikona. Po uzavření kláštera pracoval v jeho muzeu a živil se vyučováním různých cizích jazyků, včetně francouzštiny, němčiny a latiny.
Pronásledování a smrt
Kvůli svému náboženskému přesvědčení byl Agapit opakovaně zatýkán a odsouzen k práci v pracovních táborech a exilu na severu a v Sibiři. Po odpykání si trestů se usadil v Orjole. V roce 1936 onemocněl smrtelnou nemocí, kterou snášel s duchovním klidem a velkou fyzickou bolestí. Zemřel v červenci 1936 a zanechal po sobě odkaz pevné víry v době intenzivní politické represe.
Uctívání
Je uctíván jako svatý v tradici východní pravoslavné církve. V roce 2007 jej Ruská pravoslavná církev zařadila do Sboru nových mučedníků a vyznavačů Ruska. Jeho svátek se slaví 18. července a je také připomínán jako součást širší skupiny ruských nových mučedníků.
