Acrux (α Crucis, zkráceně α Cru) je vícenásobná hvězda a nejjasnější objekt souhvězdí Jižního kříže. Dvě hlavní vizuální složky mají společnou zdánlivou hvězdnou velikost přibližně 0,76 mag a pouhým okem splývají v jedinou hvězdu. Acrux se řadí na třinácté místo mezi nejjasnějšími hvězdami noční oblohy. Novější odhad jeho vzdálenosti činí přibližně 350 světelných let.
Soustava obsahuje několik těsných dvojhvězd. Preprint Idela Waisberga a Boaze Katze z března 2026 popisuje objev sedmé hvězdy soustavy, složky Bb.
Název
Jméno Acrux vzniklo zkrácením označení Alpha Crucis. Objevuje se v atlasu amerického autora Elijaha Hinsdalea Burritta z 19. století. Mezinárodní astronomická unie schválila 20. července 2016 jméno Acrux výslovně pro složku α Crucis Aa. V běžném užití se jméno vztahuje i na celou soustavu.
Pozorování a vzdálenost
Acrux tvoří jižní konec delšího ramene Jižního kříže. Hlavní dvojici lze rozlišit již menším dalekohledem. Její složky A a B, označované také α¹ Crucis a α² Crucis, dělí přibližně 4 úhlové vteřiny. Vzhledem k deklinaci přibližně −63° nevychází Acrux v českých zeměpisných šířkách nad obzor.
Nové zpracování měření družice Hipparcos udává pro hlavní dvojici paralaxu 10,13±0,50 mas, odpovídající vzdálenosti přibližně 99 pc, tedy 320 světelných let. Pro vzdálenější složku C poskytla družice Gaia přesnější astrometrii. Waisberg a Katz na jejím základě přijali pro soustavu vzdálenost 106,7±1,5 pc, tedy přibližně 348±5 světelných let.
Uspořádání soustavy
Označení A, B a C se vztahují k vizuálně odděleným složkám; malá písmena rozlišují hvězdy v jejich těsných podsoustavách. Složky A a C jsou spektroskopické dvojhvězdy, jejichž oběžný pohyb se projevuje změnami radiální rychlosti. Hlavní optická spektra A a B odpovídají typům B0,5 IV a B1 V, tedy horkým modrobílým hvězdám.
| Označení | Další označení | Uspořádání |
|---|---|---|
| A | α¹ Crucis, HD 108248 | Těsná dvojhvězda Aa–Ab. |
| B | α² Crucis, HD 108249 | Dvojhvězda Ba–Bb podle interferometrické analýzy zveřejněné v roce 2026. |
| C | HD 108250, HR 4729 | Těsná dvojhvězda Ca–Cb. |
| D | Průvodce složky C | Slabá hvězda rozlišená při infračervených pozorováních. |
Složky A a B
Hvězdy Aa a Ab obíhají kolem společného těžiště přibližně jednou za 75,75 dne. Analýza z roku 2026 spojením interferometrických a spektroskopických měření určila jejich dynamické hmotnosti na 17,2±1,2 a 6,8±0,3 hmotnosti Slunce.
Tatáž práce využila archivní pozorování přístrojů GRAVITY a PIONIER interferometru VLTI a rozlišila složku B na Ba a Bb. Autoři upřednostnili oběžnou dobu přibližně 405 dní, ale nevyloučili alternativní řešení kolem 203 dní.
Pro širokou dvojici A–B uvádí katalog Multiple Star Catalog odhad oběžné doby přibližně 1 300 let. Jde o odhad pro mnohem širší dráhu než u těsných dvojhvězd uvnitř soustavy.
Složky C a D
Složka C leží asi 90″ od hlavní dvojice a má zdánlivou hvězdnou velikost kolem 4,8 mag. Její dominantní hvězda náleží do spektrální třídy B. Spektroskopická dvojice Ca–Cb má oběžnou dobu přibližně 1,225 dne; odvozená výstřednost 0,024 ± 0,014 je slučitelná s téměř kruhovou dráhou.
V roce 1999 byl u složky C zveřejněn objev slabého průvodce při pozorování v infračerveném oboru s adaptivní optikou. Katalog vícenásobných hvězd jej zahrnuje jako složku D.
Proměnnost
Pozorování družice TESS potvrdila u Acruxu pulsace s malou amplitudou, charakteristické pro proměnné hvězdy typu β Cephei. Studie publikovaná v roce 2022 nalezla nejsilnější frekvence přibližně 3,05 a 9,47 cyklu za den. Měření však zahrnovalo současně složky A a B, takže nebylo možné jednoznačně určit, která z nich pulsuje.
